Pustit se do téhle tašky bylo můj dosud největší, nejsložitější a nejšílenější projekt. Na tu šablonu jsem koukal víc než rok. Cena mě odrazovala, ale nakonec jsem podlehl. Kdybych věděl, co všechno mě čeká, asi bych si to rozmyslel. Spotřeba kůže? Skoro 2 m² – prakticky celá jedna slupka z krávy. A časový odhad? Původně jsem počítal s 25 hodinami práce. Jak strašně jsem se spletl! Reálně to bylo okolo 125 hodin, a možná ještě o trochu víc.

Už jen příprava byla výzva. Samotné řezání dílů trvalo přes 10 hodin. Laser má pracovní plochu 40 × 45 cm, ale popruh k tašce je dlouhý 110 cm. Musel jsem ho řezat na třikrát. Každé zarovnání vyžadovalo ruční zaměření a notnou dávku trpělivosti (a naděje, že se trefím). No… dvakrát jsem se netrefil. O tom se ale radši moc nebudeme bavit. 😀

Barvení bylo dalším nepříjemným překvapením. Na celou tašku padl neuvěřitelný litr a půl barvy! Po zaschnutí jsem se pustil do sestavení tašky a naivně doufal, že se ve svém původním odhadu 25 hodin udržím. Krutý omyl. Šití bylo mnohem náročnější, než jsem si představoval. Když jsem po prvním dni dokončil přední kapsu, došlo mi, že jsem trochu podcenil velikost. Originální šablona počítá s taškou na 17” notebook, ale já jsem ji zmenšil na svůj 13,3”. Jenže ouha – do přední kapsy se mi nevejde můj zápisník, který nosím pořád u sebe. A navíc jsem se celé dny modlil, aby se mi tam vůbec vešel notebook.

Největší problém se objevil u zadní části. Už v původní šabloně je o 2–3 mm kratší, což posunulo dírky na šití. Výsledek? Zadní stranu jsem musel přešívat třikrát, než se mi podařilo chybu aspoň opticky eliminovat. A když si představíte, že většinu šití děláte poslepu, protože máte jen 6 cm prostoru v kapse, kde není vidět, pochopíte, proč to nebyla žádná sranda.

A pak přišel na řadu drak. Konkrétně jeho křídla. Blány křídel jsou vymodelované do prostoru, což znamená tři až čtyři vrstvy kůže zkřížené proti sobě. Přišití jednoho křídla zabralo několik hodin. Šupiny? Další lahůdka. Každá šupina je na několika místech prošitá, aby držela správný tvar, a teprve potom přišitá k tašce. Navíc se šupiny zašívají jedna pod druhou, takže přišívání připomínalo nekonečný maraton.

Rozhodl jsem se, že když už je tohle dílo, využiju airbrush. Šest let jsem v pistoli neměl jinou barvu než černou, ale nakonec jsem si na barevné přechody vzpomněl. Drak díky nim ožil, což je na fotkách krásně vidět.

Popruh byl ve srovnání s taškou jednodušší. Ale jen relativně – i tak zabral asi 15 hodin práce, protože na něm bylo dvakrát tolik šupin jako na samotné tašce.

Když to celé shrnu, vytvořit dračí tašku byla neskutečná výzva. Stroj se dotkl jen řezání dílů laserem, vše ostatní byla poctivá ruční práce. Dvě jehly v ruce a šít, šít, šít. Výsledná cena na e-shopu odpovídá obrovskému množství práce, které za touhle taškou stojí. Ale upřímně? Stálo to za to. Pokud chcete něco skutečně výjimečného, dračí taška je přesně pro vás. ❤️